Česká poválečná poezie

Ve srovnání s meziválečnou poezií méně vyhraněné básnické skupiny a umělecké směry.Vůdčí postavení si udržují starší autoři z meziválečné generace. Nová generace v podstatě až od 60.let.

Vítězslav Nezval

-vytváří oslavnou poezii, kde opěvuje osvobození Rudou armádou, budování socialismu, vyjadřuje touhu po míru ( poslední část sbírky Historický obraz).Po roce 1949 stoupá schematičnost jeho poezie(Velký orloj, Stalin, Zpěv míru).Problém je, že kritika poměřuje ostatní autory Nezvalovým dílem.. Nezval si uvědomuje klesající hodnoty básní, a proto se vrací k přírodní a intimní lyrice, která opět dosahuje úrovně předválečné- Z domoviny(1951), Křídla(1952),Chrpy a města(1955) a začíná také reagovat na soudobé problémy -Nedokončená( posmrtně 1960).

 

Jaroslav Seifert

-reakcí na osvobození je 3.část sbírky Přilba hlíny (1945, první dvě části sbírky tvoří básně vzniklé za okupace, 3.-cyklus S náručí otevřenou, téma hlavně květnové povstání,zdůrazňuje hrdinství,ale i oběti,negativní stránky,častý motiv lásky

v protikladu s motivem smrti.,písňová forma.To typické i pro další sbírky:např.Šel malíř chudě do světa(1949,inspirace obrázky M.Alše).Básnická skladba Píseň

O Viktorce (1950) se vrací k postavě B.Němcové, kterou spojuje s postavou Viktorky, zdůrazňuje její těžký život, prvek osudovosti, smutku. Kniha byla odmítnuta kritikou ( není optimistická, jiné pojetí B.N., než oficiální), Seifert ještě uveřejnil sbírku Maminka( 1951, synovská a mateřská láska), ale pak byl nucen přestat publikovat.

Do literatury se vrací až v 6O.letech,kdy dochází k úplné proměně tvorby ( částečně ovlivněno jeho nemocí).Píše volným veršem, básně jsou bilancováním života, rozjímáním nad životem a smrtí, smrtí a láskou, mají formu jakési básnické rozmluvy, jejímž základem je nějaký detail, všední příběh, a které končí pointou, která vyjadřuje básnikovo stanovisko založené na životní moudrosti. Koncert na ostrově(1965),Halleyova kometa (1967),Odlévání zvonů(1967)

Po letech 1968-69 ( protest proti okupaci...) publikuje samizdatově -Morový sloup

( 1971,verše z let 1968-70, hořkost, pocit samoty, pocit občanské a lidské degradace „Jenom si nedejte namluvit /že mor ve městě ustal...Mor dosud zuří a lékaři /dávají nemoci patrně jiná jména, /aby nevznikla panika.“) .Po Nobelově ceně opět ( i když v okleštěné podobě ) jsou knihy vydávány:Deštník z Piccadilly, vzpomínky Všecky krásy světa.

„ V životě jsem nic nezradil!/Tím jsem si jist./A můžete mi věřit.“

František Halas (1901-49)

Za války píše angažovanou poezii, která byla po válce vydána ve sbírce V řadě(1948).Vedle toho píše řadu básní s tématikou osvobození-vrací se k volnému nemelodickému verši, zdůrazňuje oběti a upozorňuje na to, že lidé rychle zapomínají na mrtvé, kteří také přispěli k svobodě - např. sbírka Barikáda aj.(1945).

V dalších básních se stále více objevují pochyby a skepse vůči falešnému optimismu - byly vydány až ve sbírce A co v r.1957. Nejznámější je báseň A co básník ( bibliofilsky vydaná 1947) - reakce na studenou válku (rozpor mezi poezií a pol. přesvědčením, mezi válkou a falešným optimismem, existencialismus...)

Navštivte i další stránky o literatuře: Nejstarší literatura - o starověké literatuře a Světová literatura - zahraniční literatura 20. století.