III) PRÓZA S PRACOVNÍ TÉMATIKOU

Tzv. budovatelský román

Už po roce 1945 se objevuje pojetí angažované literatury, ta proto reaguje především na nové skutečnosti, jako je osidlování pohraničí, socialistická výstavba, kolektivizace zemědělství. Vzniká tak tzv. budovatelský román, který se rozvíjí hlavně v 50. letech. Značnou část textu v nich zabírá popis pracovního prostředí, situace je vždy velmi zjednodušená, neklade se důraz na formu ( většinou spíše reportážní postup), zcela stranou je ponechán duševní a citový život postav, postavy jsou schematicky rozdělené, opakují se stejné dějové motivy ( třídní srážky, sabotáž a její odhalení ), stejné typy postav (kulak, kolísavý intelektuál, uvážlivý politický pracovník...), postavy jsou tzv. černobílé - (kladné nebo záporné)... Těchto chyb se nevyvarovali ani takoví autoři jako M. Majerová, M. Pujmanová, B. Říha, Z. Pluhař, J. Otčenášek, V. Řezáč, K. Ptáčník, B. Březovský, T. Svatopluk ...

Přesto má budovatelský román i svůj význam- přinesla hlubší poznání pracovního prostředí a pokus o vytvoření nových typů hrdinů. Po r. 1956 těchto próz  ubylo, ale v 60. letech se pracovní tématika objevuje znovu ( ne ale už budovatelský román), autoři si všímají i negativních jevů, kritizují společenské vědomí člověka, zobrazují rodinné krize morální i psychické, ukazují, jak se tato celková společenská krize odráží i v pracovním vztahu. Sem patří i romány  Vladimíra Párala , kde je spojena s kritikou maloměšťáctví. Nové schéma se objevuje v 70. letech , které se opakuje téměř u všech autorů- hrdina má pracovní problémy, k nimž se přidruží také problémy osobní ( nebo naopak), alespoň problémy pracovní ( kde hrdina zpravidla hájí správné stanovisko i proti mínění většiny) se vyřeší.

Navštivte i další stránky o literatuře: Nejstarší literatura - o starověké literatuře a Světová literatura - zahraniční literatura 20. století.