II) Exilová a samizdatová

Milan Kundera

(1929), básník, prozaik, dramatik, esejista, do emigrace odchází jako uznávaný autor. Nejdříve píše poezii (Monology), dramata, těžiště jeho tvorby je ale v próze. Od konce 50. let vznikaly povídky knihy Směšné lásky (1963, dvojí pohled na svět, žert, zábava se změní v pravý opak), podobně je tomu v románu Žert (1968, zakázán, hrdina Ludvík z lehkomyslnosti a žertu napíše své dívce na pohlednici „Ať žije Trocký!“ a to v době vrcholícího kultu osobnosti, následky jsou pro něho katastrofální, je vyloučen ze strany, za školy, na vojnu nastupuje k PTP do pracovního tábora na Ostravsko. Z člověka, který měl před sebou velkou kariéru, se stává člověk zbavený práv a nadějí. Nakonec se mu podaří dostudovat, ale zůstává křivdou poznamenán a chce se pomstít - pomsta se však nevyvede, poprvé se žert změnil v tragickou situaci, podruhé pomsta vyzní jako směšná. Autor si klade otázku viny a trestu), další romány (Život je jinde, Valčík na rozloučenou) vznikly těsně před jeho odchodem do Francie, vydána až v zahraničí. Ve F. píše román Nesnesitelná lehkost bytí (příběh dvou dvojic - Tomáše a Terezy, Sabiny a Franze - je postaven na filozofickém problému: v čem je vlastně podstata lidské existence, zda ve snadnosti, s jakou člověk překlene kritické okamžiky, nebo naopak v tíze života.

Další romány už píše K. francouzsky (Nesmrtelnost...), sílí v nich filozofický základ, zjednodušuje se styl, vydávány u nás pomalu a postupně.

Josef Škvorecký

(1924), kromě prózy také eseje, překlady, filmové scénáře, společně se Zdenou Salivarovou vydavatel (od 1969 Toronto Sixty - Eight Publishers). Prvotinou je román Zbabělci (napsán 1948-9, vydán až 1959, depatetizující obraz konce protektorátu na malém městě, poprvé postava Dannyho Smiřického, která má řadu autobiografických prvků a vystupuje i v dalších románech, román byl odmítnut jako výsměch a zneuctění květnové revoluce). Legenda Emoke (1963, příběh lásky a nenávisti, s krutou karikaturou postavy učitele jako nositele životní malosti). V řadě povídek se objevují také židovské motivy, motivy okupační - např. sbírka povídek Sedmiramenný svícen (1964), Babylonský příběh a jiné povídky (1967). Danny je hrdinou dalších děl: novely Konec nylonového věku, románu Tankový prapor (1969), Prima sezóna (1967). Významné jsou další dva romány - Mirákl (1972, vylíčení tzv. čihošťského zázraku a událostí kolem něj, včetně odhalení motivů STB, které vedly k zásahu proti církvi), Příběh inženýra lidských duší (1977, Danny jako profesor na torontské univerzitě, kde vede seminář moderní literatury, konfrontace názorů studentů s minulostí Dannyho a světem emigrace). Poslední romány jsou v podstatě historické - Scherzo capricioso (1984, o Dvořákovi), Nevěsta z Texasu. Zvláštní styl próz - jazyk, stavba řeči připomínající jazz (viz tzv. beatnická generace v USA), experimenty se stavbou textů.

Navštivte i další stránky o literatuře: Nejstarší literatura - o starověké literatuře a Světová literatura - zahraniční literatura 20. století.