PŘEDSTAVITELÉ OFICIÁLNÍ PRÓZY
A) OKUPAČNÍ TÉMATIKA
Ladislav Fuks
(1934 -1994), psychologické a protiválečné prózy, proti fašistickému zlu vyzvedává obrazy „nehrdinských“ hrdinů, v dílech se objevují prvky grotesky, černého humoru, text je na rozhraní mezi skutečností a směsicí pohádkových vidin, halucinací, snů, představ, strašidelných, hororových příběhů, a to jako odraz moderní krize humanismu, zobrazení úzkosti a strachu v nitru člověka, který je vydán napospas zlu, hrůzám fašismu...
Světovou proslulost mu získala novela Pan Theodor
Mundstock (1963), jejímž hrdinou je pražský Žid, který chce přežít, čeká na
transport. Novela sugestivně vyvolává tísnivé pocity, úzkost z narušených vztahů
mezi lidmi, hrdina vede dialog jen se svým stínem Monem, po nezdařené
sebevraždě se rozhodne racionálně připravit do všech detailů na situace, které
ho mohou potkat, tato absurdní příprava mu dává naději a udržuje ho při
smyslech, i když čtenáři je jasné, že nemůže obstát. Novela má zvláštní formu -
opakují se motivy, které se ale zároveň neustále znejisťují (např. pták, se
kterým vede M. dialog, je někdy označován jako slípka, jindy jako holubice...),
to všechno prohlubuje pocit absurdnosti.
K válce a fašismu se vztahují i další
knihy - povídková kniha Mí černovlasí bratři, román Variace
na temnou strunu, Spalovač mrtvol (hlavní postavou zaměstnanec krematoria
Koprfingl, který se představuje jako milující otec a manžel, odpočátku zvláštní
- budhismus, pod vlivem doby se v něm na povrch dostává zlo, které bylo do té
doby skryto - hlásí se k Němcům, udává, zbavuje se těch, kteří mu stojí v
cestě, včetně ženy a dětí, opět zvláštní forma, kde se vrací různé motivy, opět
znejisťování skutečnosti...),...
Okupační motivy se objevují i ve sbírce Smrt
morčete (např. povídka Zaslíbená země, jinak jsou zde i povídky s jinou,
např. hororovou, tématikou). Na konci 60. let sílí ve Fuksově díle hororové
prvky (zrůdné postavy, zlo v lidech...) - např. romány Myši Natálie
Mooshabrové, Příběh kriminálního rady... V 70. letech píše načas prózy
ovlivněné normalizací, i když i ty si zachovávají typické znaky jeho stylu. V
8O. letech se navrací k obrazům temných životních pocitů - Obraz Martina
Blaskowitze (válka a fašismus), Vévodkyně a kuchařka (secesní styl ,
zobrazení konce 19. století, groteskní humor...)
Navštivte i další stránky o literatuře: Nejstarší literatura - o starověké literatuře a Světová literatura - zahraniční literatura 20. století.