(1939), dramaturg, scénárista, spisovatel, v prózách s spojuje vypravěčství s lyrickým viděním světa, ústřední otázkou děl je , do jaké míry je jednotlivec schopen uhájit, nebo vybojovat si štěstí, to se odráží i v jeho scénářích např. k filmu Údolí včel. K okupaci se vrací jeho prvotina Střepiny v trávě (1964) a Slepé rameno (1965) - snaží se postihnout psychologií postav, zákeřnost války, která je nebezpečná i po svém konci tím, jak poznamenala psychiku lidí. K válce se vrací i další prózy s baladickým laděním, jejichž děj se odehrává bezprostředně po skončení války v pohraničí - Adelheid, Zánik samoty Berghof, Zrození horského pramene (vycházejí v 70. letech). Další díla se vracejí k starším dějinám, opět ale konflikt jedince s dějinnou mašinérií, ať už jí je 1. sv. válka (Anděl milosrdenství), válka prusko-rakouská (Post bellum), válka třicetiletá (Lékař umírajícího času), nebo raný středověk (Údolí včel, román o bloudění, lidské osamělosti), Smrt svatého Vojtěcha (1993, velice nelichotivý obraz české národní povahy).
(1954), prozaik, scénárista, reportér, společensky ožehavá témata (alkoholismus, brutalita, drogy, ...), které zobrazuje sociologicko - dokumentárním způsobem. Džínový svět (mentalita mladých lidí 70. a 80. let), Memento (drogy)...
(1926), psychiatr, spisovatel, představitel vědecko fantastické prózy, která je spojena se zájmem o psychiku lidí., povídky Tarzanova smrt, Einsteinův mozek, Výprava opačným směrem..., román Tajná zpráva z Prahy ( původně vyšla upravená, originální znění až po r. 1989, futuristické prvky se spojují s obrazem české společnosti od konce války do konce 60. let).
Navštivte i další stránky o literatuře: Nejstarší literatura - o starověké literatuře a Světová literatura - zahraniční literatura 20. století.