Představitelé soudobé prózy

 

Vznikají v podstatě dva základní typy prózy - próza narativní (vypravěčská), která má klasický příběh, a próza experimentální, kde dochází k ozvláštňování formy, jazyka, ale zejména se stírá hranice mezi skutečností a fikcí (J. Kratochvíl, J. Topol, D. Hodrová...)

Michal Viewegh

(1962), představitel narativní prózy, romány zaujmou prolínáním tragických a komediálních momentů, svěží formou, zobrazením českého maloměsta bez iluzí. Prvotinou Názory na vraždu, ale proslulost mu získal hlavně román Báječná léta pod psa (rodinná kronika z doby normalizace, od r. 1962 do 80. let, satirické a humorné ladění), Výchova dívek v Čechách, Účastníci zájezdu.

Jiří Kratochvíl

(1940), prozaik, esejista,v dílech prolínání časových rovin, skutečnosti a fikce, záměny postav, prvky magického realismu, Medvědí román, Uprostřed noci zpěv (hledání otce a sebe sama ve světě lží a násilí, dva příběhy - rekapitulace života bezejmenného hrdiny, bez předsudků a zábran, který má magické schopnosti, psána bezchybnou češtinou, a příběh Petra Simonidese, člověka mírného, slušného, mravného, text psán v dlouhých souvětích, nezačínajících velkým písmenem a neukončených tečkou, v závěru oba hrdinové splývají a mizí - spojuje je touha uniknout zlu).

Daniela Hodrová

(1946), prozaička a literární kritička, trilogie Trýznivé město, inspirováno magickou krásou Prahy, stírá se hranice mezi skutečností a snem, světem živých a mrtvých.

 

 

Navštivte i další stránky o literatuře: Nejstarší literatura - o starověké literatuře a Světová literatura - zahraniční literatura 20. století.