Václav Havel
(5.10.1936), dramatik, publicista, politik, jehož kritický postoj k totalitní moci vyvěral nejen z osobní zkušenosti, ale je určován i jeho myslitelským založením. Dílo: esejistika - Dopisy Olze, Dálkový výslech (s.Karlem Hvížďalou), O lidskou identitu, Letní rozjímání. Drama: první práce jsou spojeny s divadlem Na Zábradlí (kde původně pracoval jako kulisák), hra Autostop (1961, společně s Ivanem Vyskočilem).Úspěch mu přinesla hra Zahradní slavnost (1963), napsaná jako absurdní, satirická groteska zesměšňující lidskou přizpůsobivost. Hl.hrdinou hry je Hugo Pludek, který jedná jako šachový stroj, analyzuje a řeší každou situaci tak, že se k ní dokáže totálně adaptovat. Zahradní slavnost je kádrovací akce Zahajovačské služby, která usiluje o polidštění byrokratické práce Likvidačního úřadu, stupňují se absurdní nedorozumění, která vznikají z Pludkovy snahy o přesné aplikace modelů chování.Pludek vyhraje,dosáhne likvidace Zahajovačské služby i Likvidačního úřadu, ale zároveň prohraje (protože hrál na obou stranách šachovnice), během totální adaptace ztratil svou vlastní osobnost (ztrácí i své jméno). Hra je karikaturou lidské přizpůsobivosti. Zvláštní jazyk-fráze, přísloví, slogany.
Podobný charakter mají i další
hry, kde H.vytvořil zvláštní formu absurdního dramatu. Jeho hry mají 2
východiska - silný důraz na politickou kritiku a společenskou aktuálnost a
důraz na jazyk - fráze a jejich odlidšťující faktor, tématem je vždy nějaké
společenství, žijící vlastním systémem frází-ať už je to úřad (Vyrozumění -
1966), mocenská elita (Spiklenci - 1971), osazenstvo Horského hotelu
(l976), přátelé disidentského intelektuála (Largo desolato, 1984),
pracovníci výzkumného ústavu (Pokoušení - 1985), a vlastně i Žebrácká
opera - 1975. Základním stavebním prvkem je opakování situací a frází -
různé postavy říkají postupně tytéž repliky, tytéž věty, takže nakonec
informace, kterou si vyměňují, je nulová a je úplně jedno, co kdo říká. Ve
většině her se také projevuje zvláštní humor.
Od r. 1968 píše V.H. také aktovky,
které bezprostředně reagují na pol. situaci a soustředí se kolem postavy
spisovatele Vaňka (aktovky s touto postavou pak píší i další autoři - např.
P.Kohout). Audience (1975, poprvé se zde objevují „živé„ postavy -
sládek a spisovatel Vaněk. Sládek je zpočátku potěšen, že může šéfovat člověku
se slavným jménem, úměrně s počtem vypitých piv se stále více svěřuje a nakonec
ho požádá, aby psal sám na sebe policejní hlášení místo něho. Vaňkovo odmítnutí
považuje za osobní urážku (pociťuje ho jako popření vlastní mravní
zachovalosti) a v opilosti ukáže celou ubohost svého života. Vernisáž
(1975 - Vaněk se ocitá na návštěvě u manželského páru, který mu ukazuje všechny
vymoženosti své konzumní domácnosti - skutečným cílem hromadění majetku je pro
ně uznání druhých, zejména Vaňka, který ovšem mlčí.), Protest (1976).
Navštivte i další stránky o literatuře: Nejstarší literatura - o starověké literatuře a Světová literatura - zahraniční literatura 20. století.