Vývoj české literatury po r. 1970

70. léta - 1989

Období tzv. normalizace, část autorů dobrovolně nebo nuceně emigrovala, další autoři, zejména ti, co odsoudili okupaci a své názory veřejně neodvolali, signatáři Charty 77 ap. nesměli oficiálně publikovat. Psali proto tzv. „do zásuvky“,nebo se jejich díla rozšiřovala pomocí tzv. samizdatu (edice Petlice, kterou vydával L. Vaculík, Expedice - Havlovi, Kvart - J. Vladislav...), nebo publikovali v zahraničí (CCC Books v Mnichově, Sixty - Eight v Torontu J. Škvoreckého a Z. Salivarové, Index v Kolíně nad Rýnem ap.). Oficiální literatura se podřizovala programům sjezdů spisovatelských i stranických.

90.léta

Vydávána je i exilová literatura, díla dříve zakázaných autorů, rozhodující se však stávají (pokud jde o vydávání) zejména komerční hlediska, jinak neexistují pol. ani jiná omezení.

 

Poezie

Poezie se dělí na oficiální a neoficiální (samizdat, underground), významní autoři buďto nejsou vydáváni vůbec, nebo jen v malých nákladech, případně s velkým časovým odstupem od napsání sbírek ( Seifert, Skácel, Mikolášek... ). Do poezie vstupuje mladší generace, většina autorů (přes nesporný talent některých z nich) je ale myšlenkově nehluboká, průměrná, rychle se přizpůsobuje požadavkům doby. Mezi lepší autory patří např. J. Žáček, Lenka Chytilová, Markéta Procházková, Karel Sýs... Zvláštní proud tvoří písníčkáři (Nohavica, Dědeček, Merta, Nos, Paleček, Janík, Jahelka...), z nichž část žije v exilu (Hutka, Kryl, Třešňák...). Neoficiální autoři píší „do zásuvky“ (A. Stankovič, V. Pistorius...), publikují v samizdatech (Seifert, Mikolášek, Skácel, Šiktanc, Gruša, Kolář, underground -Egon Bondy, Martin Jirous -Magor, J. Topol..., křesťanští autoři), výjimečně je jejich poezie vydávána i v zahraničí.

Jiří Žáček (1945, představitel tzv. sýsovsko - žáčkovské generace, která vstoupila do literatury v 60. letech, básník rozporného vidění světa, poezie hravá, melodická, vtipná - Napjatá struna, Anonymní múza, Ptákoviny..., tvorba pro děti - např. Aprílová škola.

Karel Kryl (1944 - 1994), od 1969 NSR, protestní písně, ale i básnické texty (KníŠka Karla Kryla).

Ivan Diviš (1924 - , od 1969 NSR), existenciální poezie, ovlivněná pojetím V. Holana, motiv cizoty, úzkosti a hnusu v krutém, devastovaném světě - Křížatky, Průvan, Odchod z Čech...

Ivan Wernisch (1942) NSR, bezútěšný, absurdní svět, útěcha ve vysněných krajinách, záměrná jazyková naivita - Zasuté zahrady...

Underground - antipoetičnost, drsné výrazy, vulgarismy, jinak styl velmi různorodý, včetně vlivu dadaismu a surrealismu.

Egon Bondy (1939, básník a filozof, zastánce tzv. totálního realismu = co nejpřesnější záznam nejbanálnější reality, přímé vyjadřování - Trapná poezie, Velká kniha)

Po roce 1989 - Zdeněk Rotrekl (1920, křesťansky orientovaný básník, jehož verše nebyly publikovány - Básníkův skrytý čas, Němá holubice dálek...)

Jáchym Topol (1962, underground, básník, prozaik, textař, sbírka Miluji tě k zbláznění (montáž postřehů a pocitů), román Sestra.

 

Navštivte i další stránky o literatuře: Nejstarší literatura - o starověké literatuře a Světová literatura - zahraniční literatura 20. století.